1. neděle postní
Liturgické texty 1. neděle postní - 18. 2. 2018

následující neděle archiv minulá neděle

Texty jsou převzaty ze stránek www.vira.cz
Namluvené liturgické texty pro tuto neděli lze přehrát na stránkách www.kulturaslova.cz

Tato neděle je slavnostním vstupem do postní doby. Někde se na začátku bohoslužby udílí popelec. Liturgie směřuje k připomenutí základních pravd víry, znovuobjevení Boží lásky, obnovení našeho křtu a rozhodnutí se pro Boha. Obě čtení i žalm budou podtrhávat některé důležité skutečnosti víry. Dnešní 1. čtení nekoresponduje tolik s evangeliem, jako spíše s 2. čtením.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Příběh o potopě v sobě nese zásadní sdělení: Všichni lidé propadli hříchu. Bůh má moc člověka zcela vyhubit. Ale toto řešení nevolí! Naopak hledá šanci, jak mu pomoci. Výrazem toho je smlouva, jak ji popisuje např. náš úryvek.

Gn 9,8-15

Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi." Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo."

ŽALM 25

Žalm odpovídá na 1. čtení, je vyznáním naděje i víry. Věříme v milosrdného, odpouštějícího Boha. Proto v něho s důvěrou skládáme svoji budoucnost.

Odpověď: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, - a pouč mě o svých stezkách. - Veď mě ve své pravdě a uč mě, - neboť ty jsi Bůh, můj spasitel. Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, - na své milosrdenství, které trvá věčně. - Pamatuj na mě ve svém milosrdenství - pro svou dobrotivost, Hospodine! Hospodin je dobrý a dokonalý, - proto ukazuje hříšníkům cestu. - Pokorné vede k správnému jednání, - pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ

Na základě 1. čtení, resp. celého příběhu o potopě, dostává 2. čtení jasný význam: Potopa byla smrtí pro všechny odmítající. Bůh dal nejen novou šanci, ale nyní v Kristu i hříšní mají možnost žít. Smlouva tu dostává zcela nové rysy. Stejné znamení - voda - se nyní stává znamením života.

1 Petr 3,18-22

Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v No- emově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu. Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista. On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

Zpěv před Evangeliem

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM

Čteme krátké uvedení do Ježíšova veřejného působení mající dvě části: Ježíš na poušti a shrnující zpráva o počátku jeho činnosti. Obě korespondují se začínající postní dobou a nabízejí základní náplň této liturgické části roku: nechat se vést Duchem, půst (poušť), obrácení a radostnou zvěst o Boží blízkosti.

Mk 1,12-15

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili. Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!"

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Markovo evangelium je nejkratší a podle některých odborníků také nejstarší z evangelií. Mnohé popisy událostí jsou v něm velice stručné. Ale díky tomu lze nahlédnout, co asi bylo pro autora to nejpodstatnější. Shrnuje Ježíšovo kázání do dvou vět. Pojmem "Boží království" zřejmě neoznačuje nějakou formu uspořádání vlády, ale přítomnost samotného Boha: Bůh je blízko. A připojuje radu, co dělat: Zastavit se a ohlédnout, zda jdeme dobře. A za druhé přijmout vírou Boha. To je vynikající plán na celou postní dobu.

Ohlášky