31. neděle v mezidobí
Liturgické texty 31. neděle v mezidobí - 4. 11. 2018

následující neděle archiv minulá neděle

Texty jsou převzaty ze stránek www.vira.cz
Namluvené liturgické texty pro tuto neděli lze přehrát na stránkách www.kulturaslova.cz

V naší společnosti narazíme na řadu úsměvných paradoxů. K jednomu z nich patří často opakovaná věta: "Kdyby lidé dodržovali Desatero..." Při bližším zkoumání ale zjistíme, že dotyčný člověk netuší, co Desatero obsahuje. Když se lidé ptají křesťanů na nejdůležitější důsledek jejich víry, narazíme často na podobné rozpaky. Co je tedy podstatou toho, v co věříme, a co je podstatou toho, k jakému jednání nás víra zavazuje?

VSTUPNÍ ANTIFONA

Neopouštěj mě, Hospodine, Bože můj, nevzdaluj se ode mě! Pospěš mi na pomoc, Pane, má spáso!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Kniha Deuteronomium vznikla později než první čtyři knihy Mojžíšovy. Je opakováním zákonů, které obsahují. Jde však o výklad, klade jiný důraz. V Dt 5 se opakuje Desatero. Náš text obsahuje jednu z nejslavnějších pasáží Starého zákona, tzv. Šema Israel. Jde o vyznání i závazek víry.

Dt 6,2-6


Mojžíš řekl lidu: "Boj se Hospodina, svého Boha, a zachovávej všechny jeho zákony a příkazy, které já ti přikazuji - ty, tvůj syn a syn tvého syna - po všechny dny svého života, abys byl dlouho živ.
Slyš, Izraeli, svědomitě je zachovávej, aby se ti dobře vedlo, abyste se velmi rozmnožili, jak to slíbil Hospodin, Bůh tvých otců, že ti dá zemi oplývající mlékem a medem.
Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci!"

ŽALM 18

Žalm je odpovědí na první čtení. Byli jsme Bohem pozváni a žalmista reaguje: "Miluji tě..."!

Odpověď: Miluji tě, Hospodine, má sílo!


Miluji tě, Hospodine, má sílo, - Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, - můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má! - Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, - a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, - sláva buď Bohu, mému spasiteli! - Veliká vítězství jsi popřál svému králi, - dáváš přízeň svému pomazanému.

2. ČTENÍ

Pokračujeme v četbě listu Židům. Teologicky náročný, propracovaný text si klade základní otázku o Kristově kněžství a jeho oběti. Má až hymnický charakter, který vyjadřuje podstatu Kristova kněžství ve srovnání se starozákonním kněžstvím.

Žid 7,23-28


Bratři! V době starozákonní se mnozí stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval.
Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť.
Zákon totiž ustanovuje za vele-kněze lidi, kteří jsou podrobeni sla-bosti; ale ona přísaha - pozdější než Zákon - ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, praví Pán, a můj Otec ho bude milovat, a přijdeme k němu. Aleluja.

EVANGELIUM

S blížícím se koncem liturgického roku se také blížíme k závěru Markova evangelia. Ježíš dostává poslední otázky, svým způsobem nejzásadnější. Ježíš cituje dvě místa ze Starého zákona: Dt 6,4-5 (viz první čtení) a Lv 19,18. Ani jedna citace není z Desatera, ale obě na něj navazují, jde tedy o jeho výklad či interpretaci.

Mk 12,28b-34


Jeden z učitelů Zákona přistoupil k Ježíšovi a zeptal se ho: "Které přikázání je první ze všech?"
Ježíš odpověděl: "První je toto: 'Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou.' Druhé je toto: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Žádné jiné přikázání není větší než tato."
Učitel Zákona mu na to řekl: "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že on je jediný a není jiného kromě něho a milovat ho celým srdcem, celým rozumem a celou silou a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary."
Když Ježíš viděl, že učitel Zákona odpověděl rozumně, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království." A nikdo se už neodvážil dát mu nějakou otázku.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, Bože.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Rozmnož v nás, Bože, působení své milosti, abychom v síle pokrmu, kterým jsi nás nasytil, došli do nebeské slávy. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Bylo by zajímavé vytvořit anketu, kdo z nás má rád jaké přikázání. Ale snadno tak ztratíme to nejpodstatnější z Desatera! Všechny příkazy stojí na základním pilíři, kterým není nějaký předpis či soubor norem, ale vztah. Lidský život je utvářen dvěma základními vztahy: k lidem a k tomu, kdo nás přesahuje. Lze vším pohrdat, lze žít ve strachu, ale také lze Boha i člověka milovat. Zákoník z evangelia sice Ježíše zkouší, ale ptá se správně na to nejpodstatnější. A Ježíš ukazuje, že jeho učení se nijak neodlišuje od linie Bohem zjevených pravd vtisknutých do Tóry. Jak odpovíme my? Které přikázání je pro nás osobně nejdůležitější?

Ohlášky