32. neděle v mezidobí
Liturgické texty 32. neděle v mezidobí - 11. 11. 2018

následující neděle archiv minulá neděle

Texty jsou převzaty ze stránek www.vira.cz
Namluvené liturgické texty pro tuto neděli lze přehrát na stránkách www.kulturaslova.cz

Mnohokrát jsme se v životě zklamali. Dnešní neděle nám položí zásadní otázku: Dokážeme se spolehnout na Boha? Jak pracovat s naší nedůvěrou? Nebudujeme si jen drobné osobní jistoty, aniž bychom Boha brali vážně? Do této neděle tak lze položit řadu našich otázek, rozjímat o nich a také se za ně modlit.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Kéž pronikne k tobě má modlitba, nakloň svůj sluch k mému volání, Hospodine!

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Příběh se odehrává v 9. stol. př. Kr. v době, kdy v Severním Izraeli vládne král Achab a jeho pohanská manželka Jezabel (původem z pohanského Sidonu) zavádí pohanské kulty. Hospodin trestá odpadnutí Izraele od víry suchem. Paradoxně ve vedlejší pohanské zemi (Sarepta patřila k Sidonu, dnešní Libanon) žije žena - pohanka, která ctí Hospodina a proroka si váží, takže ho přijme k sobě a stará se o něj.

1 Král 17,10-16


Prorok Eliáš šel do Sarepty. Přišel k bráně města, a hle - jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: "Prosím, dej mi trochu vody v nádobě, abych se napil." Když mu pro ni šla, zavolal na ni: "Vezmi s sebou také kousek chleba!"
Ona odpověděla: "Jako že je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z toho sobě i svému synu. Najíme se a umřeme."
Eliáš jí řekl: "Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě a svému synu.
Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s moukou a neubude ve džbánu s olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!" Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i její syn po drahný čas. Z hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

ŽALM 146

Žalm reaguje nejen na čtení, ale vyjadřuje naši hlubokou víru, že Bůh se zastane těch, kdo jsou mu věrni.

Odpověď: Duše má, chval Hospodina! Nebo: Aleluja!


Hospodin zachovává věrnost navěky, - zjednává právo utlačeným, - dává chléb lačným. - Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, - Hospodin napřimuje sklíčené, - Hospodin miluje spravedlivé, - Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, - ale mate cestu bezbožníků. - Hospodin bude vládnout navěky, - tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

List Židům pokračuje ve své argumentaci, která vysvětluje, proč Ježíš může být knězem přinášejícím oběť za všechny lidi, i když neodpovídá židovským předpisům o kněžství podle Starého zákona. Srovnání se starozákonní obětí smíření svátku Jom Kipur ukazuje, že Ježíšova oběť se již nikdy nebude opakovat. Předchozí oběti byly jen náznakem toho, co se v Kristu stalo jednou provždy a v nejvyšší míře.

Žid 9,24-28


Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe, aby se teď staral o naše záležitosti u Boha. A není třeba, aby víckrát obětoval sám sebe, jako velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví, jinak by byl musel trpět už mnohokrát od stvoření světa. Ale zjevil se teď na konci věků jednou provždy, aby svou obětí odstranil hřích.
A jako je lidem určeno, že musí jednou umřít, a pak nastane soud, podobně je tomu i u Krista: když byl jednou podán v oběť, aby na sebe vzal hříchy celého množství lidí, objeví se podruhé - ne už pro hříchy - ale aby přinesl spásu těm, kteří na něho čekají.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

EVANGELIUM

Navazujeme na poslední Ježíšovu kontroverzi s farizeji. Po našem úryvku přichází pouze slovo o konci věků a následný popis událostí Velikonoc. Proto význam daru chudé vdovy není diskusí nad výší příspěvků na chrám, ale shrnutím, co znamená přijmout celou Ježíšovu zvěst. Tato žena vydala Bohu svůj život a svoji budoucnost. To je akt víry!

Mk 12,38-44


Ježíš učil zástupy: "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud."
Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů.
Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Děkujeme ti, Bože, za tento svátostný pokrm a prosíme tě: dej, ať nás tvůj svatý Duch neustále obnovuje svou silou působící ve svátostech, abychom ti zůstali upřímně oddáni. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Vyprávění o daru vdovy může na první pohled vypadat jako diskuse nad problematikou kostelních sbírek. Ale Ježíš směřuje jinam. Neporovnává výši darů či výdajů, ale míru, jakou se člověk spoléhá na Hospodina. Téměř každého napadne otázka: "Nebyla tato žena nezodpovědná?" Možná, že autor zcela záměrně použil tento příběh, aby vyprovokoval zmíněnou otázku. A každého v první chvíli napadne stejná odpověď: Měla přeci být rozumná a nechat si to, co měla na živobytí. Ježíš nechválí nezodpovědnost. Všímá si odevzdanosti této ženy, která se na Boha zcela spolehla, jakkoli její situace vypadala bezvýchodně. Použité řecké slovo "bios" znamená jak živobytí či majetek, tak také život. Ona Bohu svěřila celý svůj život. Mnohdy se i my rádi dozvíme nové, zajímavé či zábavné skutečnosti, ale velmi často nemají žádný vliv na náš život. Ježíš zvěstuje Boha, jeho pohled na svět, nabízí cestu k němu a očekávání, která Bůh má. To není místo pro pobavení se. To vyžaduje odpověď hodnou samotného Boha: dát všechno a spolehnout se na něj.

Ohlášky