4. neděle postní
Liturgické texty 4. neděle postní - 11. 3. 2018

následující neděle archiv minulá neděle

Texty jsou převzaty ze stránek www.vira.cz
Namluvené liturgické texty pro tuto neděli lze přehrát na stránkách www.kulturaslova.cz

Postní doba se ocitla zhruba v polovině a liturgie jako by říkala: nebojte se, již svítá slavnost, na kterou se připravujeme. Proto tato neděle nese název "radostná", je možné užívat růžové liturgické barvy. Druhé čtení a evangelium patří rovněž k základním kamenům křesťanství. Tématem textů by mohly být Boží milosti.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Vesel se, Jeruzaléme! Jásejte nad ním všichni, kdo ho milujete. Zajásejte, neboť váš zármutek se promění v radost a budete nasyceni ze zdroje útěchy.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Čteme závěr knihy. Vystihuje dobu po roce 612 př. Kr., kdy se Judsko po rozkvětu zřítilo do politických bojů mezi Egyptem a říší Babyloňanů. Izraelité skrze politikaření hledají řešení, které však končí odvedením do zajetí, z něhož byli propuštěni po 70 letech perským králem Kýrem.

2 Kron 36,14-16.19-23

Všechna knížata, kněží i lid se dopustili mnoha nevěrností. Napodobovali všechny hanebnosti pohanů a poskvrnili chrám, který si Hospodin posvětil v Jeruzalémě. Hospodin, Bůh jejich otců, posílal k nim bez ustání své posly, neboť měl soucit se svým lidem a se svým příbytkem. Ale oni se posmívali Božím poslům, pohrdali jeho slovy a tupili jeho proroky, až se vznítil Hospodinův hněv proti jeho lidu, že už nebylo léku. Nepřátelé spálili Boží chrám, zbořili hradby Jeruzaléma, všechny jeho paláce vydali napospas ohni a zničili všechny jeho cenné předměty. Nabuchodonosor vystěhoval do Babylóna všechny jeho obyvatele, kteří unikli meči. Sloužili jemu a jeho synům jako otroci až do zřízení perského království, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, dokud by země nedostala náhradu za nezachovávané soboty. Po všechny dny zpustošení odpočívala, až se naplnilo sedmdesát let. V prvém roce perského krále Kýra vzbudil Hospodin ducha Kýra, perského krále, aby se splnilo Hospodinovo slovo pronesené Jeremiášovými ústy, a on dal prohlásit - i písemně - po celém království: Tak praví Kýros, perský král: Všechna království země mi dal Hospodin, Bůh nebes. On mi přikázal, abych mu vystavěl chrám v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdo je mezi vámi ze všeho jeho lidu? Ať je Hospodin, jeho Bůh, s ním. Ať jde do Jeruzaléma!

ŽALM 137

Žalm je reakcí zajatých v Babylonii. Avšak zkušenost poroby se stává jednou z největších proměn praxe víry. Bůh je schopen i tragédie použít pro dějiny spásy.

Odpověď: Vyslyš nás, Pane, a vysvoboď nás!

U babylónských řek, tam jsme sedali a plakali, - když jsme vzpomínali na Sión. - Na vrby toho kraje - jsme zavěsili své citery. Neboť tam od nás žádali písně ti, kdo nás odvlekli, - kdo nás sužovali, od nás žádali, - abychom se radovali: - "Zpívejte nám ze siónských písní!" Jak bychom mohli zpívat Hospodinovu píseň - v cizí zemi? - Kdybych měl na tebe zapomenout, Jeruzaléme, - ať mi zchromne pravice! Ať se mi jazyk přilepí k patru, - když na tebe nevzpomenu, - když nedám přednost Jeruzalému - před každou svou radostí.

2. ČTENÍ

Text je jedním z nejlepších shrnutí křesťanské víry! Všichni jsme propadli Božímu soudu pro své hříchy (Ef 2,1-3). Všimněme si vazby mezi Boží milostí a našimi skutky. Jsou důsledkem vykoupení.

Ef 2,4-10

Bratři! Nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k životu zároveň s Kristem. Milostí jste spaseni! Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s ním i nás, a když vykázal jemu místo v nebi, vykázal je zároveň i nám, protože jsme s ním spojeni. Tím chtěl v budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše. Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! Dostáváte ho ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. Jsme přece jeho dílo, stvořeni v Kristu Ježíši k dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

Zpěv před Evangeliem

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna; každý, kdo v něho věří, má věčný život.

EVANGELIUM

Janovo evangelium obsahuje několik křestních katechezí. Jednou z nich je rozhovor Ježíše s Nikodémem. Právě zde zaznívají asi vůbec nejznámější slova shrnující naši víru (Jan 3,17).

JAN 3,14-21

Ježíš řekl Nikodémovi: "Jako Mojžíš vyvýšil na poušti hada, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo věří, měl skrze něho život věčný. Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak záleží v tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v Bohu."

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Jeruzalém je vystavěn jako město, spojené v jeden celek. Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, aby chválily Hospodinovo jméno.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty osvěcuješ každého člověka na tomto světě; osvěcuj naše srdce světlem své milosti, abychom vždy poznávali, co odpovídá tvé vůli, a dovedli tě opravdově milovat. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Text evangelia patří k základu křesťanství: "Bůh tak miloval svět..." Tolikrát byl Bůh zobrazován jako přísný soudce bdící nad každou chybou člověka. A nyní Boží Syn říká: "Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen." Cílem Ježíšovy mise je záchrana člověka. Dotýkáme se zde podané ruky, kterou nám sám Bůh nabízí. Druhé čtení to ještě zdůrazní: "Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží!" Postní doba nás vede především k vyznání víry: "Věřím v obdarovávajícího Boha a jeho Syna, Ježíše, který nás zachránil."

Ohlášky