7. neděle velikonoční
Liturgické texty 7. neděle velikonoční - 13. 5. 2018

následující neděle archiv minulá neděle

Texty jsou převzaty ze stránek www.vira.cz
Namluvené liturgické texty pro tuto neděli lze přehrát na stránkách www.kulturaslova.cz

Poslední neděle před Letnicemi je již plně zaměřena na přípravu k přijetí Ducha svatého. On nejen naplňuje srdce, ale také dává dary, které jsou velkou pomocí, ale mohou také způsobit mnohá nedorozumění. Proto na prvním místě musí společenství usilovat o poslušnost Bohu a o vzájemnou jednotu. Tato neděle je také dnem modliteb za sdělovací prostředky.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám. Mé srdce k tobě mluví, má tvář tě hledá; hledám tvou tvář, neskrývej svou tvář přede mnou. Aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, náš nebeský Otče, vyznáváme, že tvůj Syn, Spasitel světa, je s tebou ve tvé slávě; dej, ať také poznáváme, že nás neopouští, ale podle svého slibu zůstává stále s námi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Učedníci se po Kristově nanebevstoupení nerozprchli. Nyní, na rozdíl od okamžiku Ježíšova zatčení, jsou po- hromadě a snaží se jednat v intencích Kristova příkazu. Duch svatý bude darován až za několik dní. Oni se nyní soustředí na sebe, brzy se však jejich pozornost upne k druhým lidem a k hlásání evangelia.

Sk 1,15-17.20-26

Petr se postavil před bratry - bylo tam shromážděno na sto dvacet lidí - a řekl: "Bratři, muselo se splnit to, co v Písmu předpověděl Duch svatý skrze Davida o Jidášovi, který se stal vůdcem těch, kdo zatkli Ježíše. Počítal se totiž k nám a měl účast na této naší službě. Stojí totiž v knize Žalmů: 'Ať jeho dům zpustne, nikdo ať v něm nebydlí' a 'jeho úřad ať dostane jiný'. Je tedy nutné, aby některý z těch mužů, kteří s námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu až do dne, kdy byl od nás vzat, aby se jeden z nich stal spolu s námi svědkem jeho zmrtvýchvstání." Vybrali tedy dva: Josefa, kterému se říkalo Barsabáš - příjmení měl Justus - a Matěje. A takto se modlili: "Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z těch dvou jsi vyvolil, aby přejal místo v této apoštolské službě, kterou Jidáš zrádně opustil, aby odešel na místo, kam patřil." Losovali tedy, a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k jedenácti apoštolům.

ŽALM 103

Bůh je věrný. I když to ve všech okamžicích nemuselo být zjevné, dnes víme, že Pán splnil svá slova. To je důvod k modlitbě chvály a radosti.

Odpověď: Hospodin si zřídil na nebi trůn. Nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina, - vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! - Veleb, duše má, Hospodina - a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní! Jak vysoko je nebe nad zemí, - tak je velká jeho láska k těm, kdo se ho bojí. - Jak vzdálen je východ od západu, - tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Hospodin si zřídil na nebi trůn - a všechno řídí jeho vláda. - Velebte Hospodina, všichni jeho andělé, - mocní silou, dbalí jeho rozkazů.

2. ČTENÍ

Autor Janova listu se brání naivnímu pocitu některých členů komunity, kteří se domnívali, že již dosáhli dokonalosti. Snaží se je tedy vést k rozlišování mezi duchem Božím a duchem klamu. Jedním z ukazatelů je jejich vlastní připravenost k lásce vůči spolubratřím.

1 Jan 4,11-16

Milovaní, když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat. Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že jsme od něho dostali jeho Ducha. My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k nám. Bůh je láska; kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm.

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Nenechám vás sirotky, praví Pán, jdu a zase k vám přijdu a vaše srdce se bude radovat. Aleluja.

EVANGELIUM

Poslední večeře v Janově evangeliu vrcholí Ježíšovou velekněžskou modlitbou. Je dobré zahlédnout, jak nesmírně osobní a intimní charakter tento text má. V první části Ježíš prosil o oslavu Otcova jména a nyní prosí za jednotu učedníků.

Jan 17,11b-19

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: "Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, já jsem je zachovával ve tvém jménu, které jsi mi dal. Chránil jsem je a nikdo z nich nezahynul kromě toho, který propadl záhubě, aby se naplnilo Písmo. Nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě."

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Prosím, Otče, aby byli jedno, jako my jsme jedno. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, původce naší spásy, ty nám dáváš pokrm k věčnému životu; upevni v nás jistotu, že oslavíš celé tělo církve, jako jsi oslavil její hlavu, Ježíše Krista. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

K ZAMYŠLENÍ

Ježíšova modlitba na závěr poslední večeře je velkým zakončením celého dosavadního díla. Nejen, že zde odhaluje, co znamená, že Syn oslavil Otce (17,4), ale také vystupuje síla lásky, jakou chová k učedníkům. Tato modlitba se netýkala jen apoštolů, ale Kristova slova dopadají i do dnešní doby, na nás a současnou církev. Pán se modlí za naši radost, za naše posvěcení a ochranu! Tato modlitba dostane zvláštní sílu až s darem Ducha svatého, který je odpovědí na Ježíšovu modlitbu.

Ohlášky