Kostely

Datum založení kostela neznáme, avšak v roce 1350 je již uváděn mezi chrámy farními. První zdejší duchovní, o němž jsou zprávy, se jmenoval Konrád a působil v Třebechovicích do roku 1359. Po husitských válkách, kdy byl nedostatek katolického kléru, byl farní obvod patřící ke kostelu mnohem rozsáhlejší než dnes. Patřily k němu i některé vzdálenější obce např. Očelice, (České) Meziříčí a Králova Lhota.

Dřevěný kostel, obklopený hřbitovem, několikrát podlehl požáru (např. r. 1567), za třicetileté války byl vydrancován nepřátelskými vojsky a roku 1695 požár poničil věž a zvony. Poté byla vystavěna věž nová
a ulity nové zvony.

Za faráře France z Rokytnice (1730-1790) byl kostel, který již nedostačoval počtu věřících, zbourán a zbudován nynější zděný kostel barokní. Stavební plány nakreslil a kostel postavil hradecký stavitel František Kerner. (Ponechána byla pouze dřevěná věž, která však shořela při požáru v roce 1855. Po deseti letech byla postavena věž současná, zděná.) Základní kámen nového kostela byl položen 9. září 1767 za přítomnosti stavitele Kernera. Stavba byla dokončena za čtyři roky a k posvěcení kostela došlo 1. září 1771. Slavnostní obřad vedl kanovník František Gelbrich, rektor královéhradeckého kněžského semináře.

Roku 1780 byl chrám vyzdoben freskami Josefa Kramolína SJ. Na hlavním oltáři je obraz sv. Ondřeje, patrona kostela s křížem ve tvaru X. Po stranách obrazu jsou znázorněni apoštolové Petr a Pavel, dále Jan Křtitel a apoštol Filip, patron koželuhů, kterážto profese byla ve městě velmi častá. Řada vážených občanů města či rodáků věnovala kostelu finanční prostředky na zbudování postranních oltářů nebo pro kostel nechala zhotovit liturgické nádoby a roucha. Za všechny zmiňme J. B. Pittera, kněze a historika, jehož připomíná pamětní deska na jižní straně kostela.

Mezi významné duchovní působící při kostele sv. Ondřeje patřil kaplan Antonín Flesar (nastoupil r. 1858), proslulý později jako archivář. Za něj byla postavena již zmíněná nynější věž a došlo k úpravám a opravám interiéru kostela (např. restaurování fresek a hlavního oltáře). Z prostředků získaných ve veřejné sbírce byla pořízena kazatelna, řezbářsky vyzdobená akademickým sochařem Josefem Hudcem z Třebechovic.

V kostele se nachází kromě hlavního oltáře ještě pět oltářů bočních. Pouze dva z nich jsou původní barokní, a sice oltář sv. Rodiny a oltář sv. Antonína Paduánského. Ostatní oltáře byly pořízeny v době renovace kostela v letech 1931 až 1933. Tehdy byla provedena rozsáhlá obnova interiéru. Byly opět restaurovány Kramolínovy fresky, provedena výmalba stěn, pořízena nová dlažba, zavedena elektřina, nainstalovány nové boční oltáře... Část staršího vnitřního zařízení byla přesunuta do filiálního kostela sv. Petra a Pavla v Jeníkovicích. Pořízena byla rovněž nová křížová cesta s tepanými lampami a byly restaurovány pískovcové prvky interiéru. Znovuvysvěcení kostela vykonané biskupem Mořicem Píchou 24. 9. 1933 připomíná mramorová destička v presbytáři. Varhany na kůru pocházejí z doby 2. světové války, což se odrazilo na jejich kvalitě. Byly zhotoveny z válečných materiálů, a proto vyžadují dost často značné opravy.

Převážně vnějšku chrámu se týkala obnova v letech 1968-1971. Rozsáhlé opravy a úpravy presbytáře dle nových liturgických požadavků, položení mramorové dlažby, nová elektroinstalace, současná výmalba a mnoho dalších nezbytných úprav mohlo být provedeno díky velkorysé a obětavé pomoci farníků v roce 1983.

Mše sv. zde konané naleznete v rozpisu bohoslužeb.

nahoru

Založení kostela je někdy spojováno se zaniklým klášterem Svaté Pole v obci Klášter nad Dědinou.
Podle současného stavu poznání byl kostel založen na přelomu 12. a 13. století (podle V. Mencla na základě analýzy portálu). Kostel byl založen jako tribunový jednolodní kostel s apsidou na východě a věží na západě. Apsida je sklenutá konchou a od lodi je oddělena dvakrát odstupněným vítězným obloukem s vertikální částí oddělenou od archivolty jednoduchou římsou. Loď je obdélníková o rozměrech 10 x 5,15 metru s valenou klenbou s pasy a třemi páry výsečí. Klenba pochází z přestavby v roce 1885, kdy byla do romantické podoby upravena i čtyři okna v lodi. Původní strop byl plochý. Původní vstup do lodi byl portálem v severní stěně. Archivolta portálu s kresbou zdobeným tympanonem je dochována v podkroví mladšího přístavku. V západní části chrámové lodi je 2,25 m hluboká pavlačová tribuna podklenutá třemi poli křížové klenby s pozdějšími štukovými hřebínky.

Podrobně popsaný stavební vývoj tohoto kostela lze nalézt také na stránkách www.romarch.cz.

Varhany do tohoto kostela postavil Leopold Andrýs z Náchoda v roce 1895. Nástrojů od tohoto stavitele varhan se v královéhradecké diecézi mnoho nedochovalo. Více o těchto varhanách se můžete dočíst  v přiloženém dokumentu obsahujícím odborné posouzení jejich stavu provedené diecézním organologem Václavem Uhlířem v roce 2015.

Mše sv. zde konané naleznete v rozpisu bohoslužeb.

nahoru

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je doložen k roku 1359, a to jako farní pro obce Krňovice, Štěnkov, Běleč a Bělečko. Farnost zanikla za husitských válek a kostel byl připojen jako filiální k farnosti třebechovické. Původně dřevěná stavba roku 1778 vyhořela a byla záhy nahrazena novou, zděnou (1781−1783). V kostele byl Josefem Kramolínem namalován iluzivní oltář stejně jako ve farním kostele sv. Ondřeje v Třebechovicích. Roku 1835 však požár poničil věž, střechu, vnitřní vybavení i zvony. Kostel byl nově opraven v letech 1836−1837.

Kostel má obdélníkovou loď a pravoúhlé kněžiště. K němu na jižní straně přiléhá sakristie. Kostel je bez věží, na střeše je umístěn pouze čtyřboký sanktusník se zvonem z první poloviny 20. století. (Několik původních zvonů vzalo za své při požárech, novější byly rekvírovány za 1. světové války, podobně jako cínové píšťaly varhan).

Na rámovém hlavním oltáři je umístěn obraz Nanebevzetí P. Marie z roku 1848 od Josefa Honka. V interiéru kostela zaujme naši pozornost ještě dřevěná kazatelna s bohatě zdobenou stříškou.

Roku 2004 byl kostel prohlášen kulturní památkou.