Květná neděle
Liturgické texty Květné neděle - 25. 3. 2018

následující neděle archiv minulá neděle

Texty jsou převzaty ze stránek www.vira.cz
Namluvené liturgické texty pro tuto neděli lze přehrát na stránkách www.kulturaslova.cz

Tato slavnost uvádí do Svatého týdne. Spolu s Kristem vjíždíme do Jeruzaléma (obřad začíná svěcením ratolestí). Měli bychom vyznat Ježíše jako mesiáše, který přináší záchranu. Jako evangelium se čte celý pašijový příběh. Nechme se znovu strhnout dramatem této události.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Hosana synu Davidovu! Požehnaný ten, který přichází ve jménu Hospodinově! Král izraelský! Hosana na výsostech! (Mt 21,9)

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého...

1. ČTENÍ

Toto čtení patří k textům tzv. Deuteroizaiáše, který vznikl kolem roku 550 př. Kr. a je zaslíbením Izraelitům v babylonském zajetí. Od čtyřicáté deváté kapitoly prorok mluví o Hospodinově služebníku, který vysvobodí zajatý lid. Kdo to je, však tehdejším posluchačům zůstalo skryté...

Iz 50,4-7

Pán, Hospodin, mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučo- vat utěšujícím slovem. Každé ráno mi probouzí sluch, abych ho poslouchal, jak je povinnost učedníka. Pán, Hospodin, mi otevřel ucho a já se nezdráhal, necouvl nazpět. Svá záda jsem vydal těm, kteří mě bili, své líce těm, kteří rvali můj vous. Svou tvář jsem neskryl před hanou a slinou. Pán, Hospodin, mi však pomáhá, proto nejsem potupen. Proto dávám své tváři ztvrdnout v křemen a vím, že nebudu zahanben.

ŽALM 22

Pán se začal modlit na kříži. Mluví o nesmírné bolesti, ale v závěru žalmu přichází změna - Bůh vítězí. Na poslední verše si ještě musíme počkat do nedělního rána.

Odpověď: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?

Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, - šklebí rty, pokyvují hlavou: - "Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, - ať ho zachrání, má-li ho rád!" Obkličuje mě smečka psů, - tlupa zlosynů mě svírá. - Probodli mi ruce i nohy, - spočítat mohu všechny své kosti. Dělí se o můj oděv, - losují o můj šat. - Ty však, Hospodine, nestůj daleko, - má sílo, pospěš mi na pomoc! Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, - uprostřed shromáždění budu tě chválit. - "Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, - slavte ho, všichni z Jakubova potomstva. - boj se ho, celé Izraelovo plémě!"

2. ČTENÍ

Svatý Pavel povzbuzuje křesťany, aby v pokoře sloužili jeden druhému. Cituje hymnus, který tehdy užívali v liturgii. Jde o výklad významu Ježíšovy smrti. Boží Syn přijal lidskou podobu, ponížení a smrt jako způsob, jak zachránit člověka a ukázat míru Boží lásky! Klíčové je slovo poslušnost.

Flp 2,6-11

Kristus Ježíš, ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i v podsvětí a každý jazyk musí k slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

Zpěv před Evangeliem

Kristus byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.

EVANGELIUM

Evangelista Marek věnuje pozornost nejen průběhu událostí, ale i vyznání víry: pohanský setník pod kří- žem je první člověk Markova evangelia, který z toho, co zažil, vyznává: "Tento člověk byl opravdu syn Boží!"

Mk 15,1-39 (zkrácené)

Pilát chtěl lidu vyhovět, proto jim propustil Barabáše. Ježíše dal zbičovat a vydal ho, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli dovnitř dvora, to je do vládní budovy, a svolali celou četu. Oblékli mu rudý plášť, upletli trnovou korunu a nasadili mu ji. Pak ho začali pozdravovat: "Buď zdráv, židovský králi!" Bili ho rákosovou holí po hlavě, plivali na něj, klekali na kolena a holdovali mu. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu rudý plášť, oblékli mu zase jeho šaty a vyvedli ho, aby ho ukřižovali. Jistého Šimona z Kyrény, který právě přicházel z pole a šel kolem - otce Alexandrova a Rufova - přinutili, aby nesl jeho kříž. Přivedli ho na místo, kterému se říkalo Golgota, což znamená v překladu Lebka. Dávali mu víno s přimíchanou myrhou, ale on ho nepřijal. Přibili ho na kříž a rozdělili si jeho šaty: losováním o nich rozhodli, co si kdo má vzít. Bylo devět hodin dopoledne, když ho ukřižovali. Jeho provinění hlásal nápis: "Židovský král." Zároveň s ním ukřižovali dva zločince, jednoho po jeho pravici, druhého po levici. Ti, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili, potřásali hlavou a říkali: "Hleďme, chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět! Zachraň sám sebe a sestup z kříže!" Stejně tak se mu mezi sebou posmívali i velekněží a učitelé Zákona a říkali: "Jiným pomohl, sám sobě pomoci nemůže. Mesiáš, izraelský král! Ať nyní sestoupí z kříže, abychom to viděli a uvěřili!" Tupili ho i ti, kdo byli spolu s ním ukřižováni. Když bylo dvanáct hodin, nastala tma po celém kraji až do tří odpoledne. Ve tři hodiny zvolal Ježíš mocným hlasem: "Eloi, Eloi, lema sabachthani?", to je v překladu: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" Když to uslyšeli někteří z těch, kdo stáli kolem, řekli: "Hleďte, volá Eliáše!" Jeden z nich odběhl, namočil houbu do octa, nastrčil ji na rákosovou hůl a chtěl mu dát pít; říkal přitom: "Počkejte, chceme vidět, zdali ho Eliáš přijde sejmout!" Ježíš však vydal mocný hlas a vydechl naposled. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. Když setník, který stál při tom naproti němu, uviděl, že tak vydechl naposled, prohlásil: "Tento člověk byl opravdu syn Boží!"

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Otče, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty nás sytíš tělem a krví svého Syna a jeho smrt posiluje naši naději, že se na nás naplní tvé sliby; prosíme tě: dej, ať jeho vzkříšení upevní naši víru, že i my dosáhneme věčného života. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Chrámová opona oddělovala uvnitř chrámu prostor velesvatyně, kam směl vstoupit jen velekněz. Kristovou smrtí se otevírá nejposvátnější místo, kde přebývá Bůh. Již není prostorem, kam nikdo nesmí. Stává se místem, kam jsou všichni pozváni. Kristus je cesta i dveře vedoucí k samotnému Bohu.

Ohlášky