Slavnost Těla a krve Páně

VSTUPNÍ ANTIFONA

Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj, praví Pán.

VSTUPNÍ MODLITBA

Pane Ježíši Kriste, tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi; dej, ať slavíme památku tvého umučení s takovou úctou, aby nám účast na tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem...

1. ČTENÍ

Melchizedech přinesl chléb a víno. 
Bohoslužba slova této slavnosti začíná proslulou 14. kapitolou Geneze, textem podobným literárnímu druhu análů. Těžištěm úryvku je však příhoda, původně snad jen vojensko-politická, kterou biblická tradice (Žl 110,4) vykládala ve smyslu náboženském a duchovním. Melchizedech, král Šalemu, obětuje chléb a víno Abrámovi, který se vrátil z trestné výpravy proti čtyřem králům: toto gesto je pouze znamením spolupráce. Jelikož byl Melchizedech také knězem, může být toto gesto též obřadem poděkování za vítězství. Jisté je, že se ve verši 19 zachovává text požehnání. Křesťanská teologie vycházela z této myšlenky a vykládala uvedený úryvek kristologicky a posléze eucharisticky. Očividným svědectvím je slavnostní homilie listu Židům v 7. kapitole, která by mohla být nejlepším komentářem k našemu úryvku. Podle rabínské exegetické zásady načrtává autor portrét nadčasové záhadné a prorocké postavy Melchizedecha a vidí v ní předobraz Krista jako kněze-obětníka. 

1. ČTENÍ Gn 14,18-20

Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno - byl knězem nejvyššího Boha - a požehnal Abrámovi slovy: "Požehnán buď Abrám od nejvyššího Boha, který stvořil nebe i zemi. Veleben buď nejvyšší Bůh, který ti vydal do rukou tvé nepřátele." Abrám mu dal desátek ze všeho.

ŽALM 116

Odpověď: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!

Hospodin řekl mému Pánu: "Seď po mé pravici,
- dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám."
Odp.
Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:
- "Panuj uprostřed svých nepřátel!
Odp.
Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku:
- zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou."
Odp.
Hospodin přísahal a nebude toho litovat:
- "Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!"
Odp.

2. ČTENÍ  

Kdykoli jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně.
Svatou eucharistickou "tradici" (v. 23) spojuje Pavel se samotným Kristem. I apoštol ji věrně podává. Ve formuli nad eucharistickým chlebem naznačuje obětní a výkupné hledisko. "Toto je moje tělo, které se za vás vydává", tělo darované ve smrti za vaše vysvobození. Účinnost darování je spojena s biblickým pojmem "památka". Toto pouto s minulostí, tj. s Kristovou obětí, je pramenem veškeré spásy, ale je aktuálně přítomné: "To konejte na mou památku." Formule nad eucharistickým kalichem se soustředuje na myšlenku "nové smlouvy", vzatou z proslulého místa z Jer 31,31-34. Kristus ustanovuje pravou smlouvu, už ne krví vylitou na lid jako na Sinaji (Ex 24), ale svou krví, jež je dokonalým prostředkem společenství mezi Bohem a tvorem. Ale je to také "nová smlouva" v Duchu a v nitru, už nejde o vnější obřady a zákony. Ne nadarmo se z této smlouvy rodí církev, Kristovo tělo.

1 Kor 11,23-26 

Bratři! Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví. 

Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku." Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.

EVANGELIUM 

Všichni se najedli dosyta.
Událost rozmnožení chlebů podstoupila u Lukáše jako u ostatních evangelistů revizi, která naráží na eucharistii. Vedle upomínek na Starý zákon, který měl na zřeteli mesiášskou hostinu a nasycení, nabízené celému lidstvu (srov. Iz 25,6-12), je významné, jak se zdůrazňují slovesa Ježíšova počínání: "Vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům" (v. 16). U Lukáše je také zřejmá narážka na zjevení v Emauzích: "Vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim" (Lk 24,30).

Lk 9,11b-17

Ježíš mluvil k zástupům o Božím království a uzdravil ty, kdo potřebovali léčení. Začalo se schylovat k večeru. Dvanáct apoštolů k němu přistoupilo a řekli mu: "Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh a něco k jídlu, protože tady jsme na opuštěném místě." Odpověděl jim: "Vy jim dejte jíst!" Řekli: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi."

Bylo jich totiž na pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!" Udělali tak a všechny rozsadili.

Vzal pak těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým učedníkům, aby je předkládali lidu. Všichni se najedli dosyta a ještě se sesbíralo plných dvanáct košů zbylých kousků.

Antifona k přijímání 

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán.

Modlitba po přijímání

Přijali jsme, Pane Ježíši Kriste, tvé tělo a krev, a toto přijímání naznačuje naše spojení s tebou a dává nám účast na tvém božském životě; dej, ať naše spojení s tebou nikdy nepřestane. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.

Ohlášky