Slavnost Těla a krve Páně
Liturgické texty slavnosti Těla a krve Páně - 19. 6. 2022
následující neděle | archiv | minulá neděle |
Texty jsou převzaty ze stránek www.vira.cz
Namluvené liturgické texty pro tuto neděli lze přehrát na stránkách www.kulturaslova.cz
VSTUPNÍ ANTIFONA
Mé tělo je skutečný pokrm a má krev je skutečný nápoj, praví Pán.
VSTUPNÍ MODLITBA
Pane Ježíši Kriste, tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi; dej, ať slavíme památku tvého umučení s takovou úctou, aby nám účast na tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem...
1. ČTENÍ
Melchizedech
přinesl chléb a víno.
Bohoslužba slova této slavnosti začíná proslulou 14. kapitolou Geneze, textem podobným
literárnímu druhu análů. Těžištěm úryvku je však příhoda, původně snad jen
vojensko-politická, kterou biblická tradice (Žl 110,4) vykládala ve smyslu
náboženském a duchovním. Melchizedech, král Šalemu, obětuje chléb a víno
Abrámovi, který se vrátil z trestné výpravy proti čtyřem králům: toto gesto je
pouze znamením spolupráce. Jelikož byl Melchizedech také knězem, může být toto
gesto též obřadem poděkování za vítězství. Jisté je, že se ve verši 19
zachovává text požehnání. Křesťanská teologie vycházela z této myšlenky a
vykládala uvedený úryvek kristologicky a posléze eucharisticky. Očividným
svědectvím je slavnostní homilie listu Židům v 7. kapitole, která by mohla být
nejlepším komentářem k našemu úryvku. Podle rabínské exegetické zásady načrtává
autor portrét nadčasové záhadné a prorocké postavy Melchizedecha a vidí v ní
předobraz Krista jako kněze-obětníka.
1. ČTENÍ Gn
14,18-20
Melchizedech, král Šalemu, přinesl chléb a víno - byl knězem nejvyššího Boha - a požehnal Abrámovi slovy: "Požehnán buď Abrám od nejvyššího Boha, který stvořil nebe i zemi. Veleben buď nejvyšší Bůh, který ti vydal do rukou tvé nepřátele." Abrám mu dal desátek ze všeho.
ŽALM 116
Odpověď: Ty jsi
kněz navěky podle řádu Melchizedechova!
Hospodin
řekl mému Pánu: "Seď po mé pravici,
- dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvým nohám."
Odp.
Žezlo moci ti podává Hospodin ze Siónu:
- "Panuj uprostřed svých nepřátel!
Odp.
Ode dne zrození je ti určeno vládnout v posvátném lesku:
- zplodil jsem tě jako rosu před jitřenkou."
Odp.
Hospodin přísahal a nebude toho litovat:
- "Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova!"
Odp.
2. ČTENÍ
Kdykoli jíte
tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně.
Svatou eucharistickou "tradici" (v. 23) spojuje Pavel se samotným
Kristem. I apoštol ji věrně podává. Ve formuli nad eucharistickým chlebem
naznačuje obětní a výkupné hledisko. "Toto je moje tělo, které se za vás
vydává", tělo darované ve smrti za vaše vysvobození. Účinnost darování je
spojena s biblickým pojmem "památka". Toto pouto s minulostí, tj. s
Kristovou obětí, je pramenem veškeré spásy, ale je aktuálně přítomné: "To
konejte na mou památku." Formule nad eucharistickým kalichem se
soustředuje na myšlenku "nové smlouvy", vzatou z proslulého místa z
Jer 31,31-34. Kristus ustanovuje pravou smlouvu, už ne krví vylitou na lid jako
na Sinaji (Ex 24), ale svou krví, jež je dokonalým prostředkem společenství
mezi Bohem a tvorem. Ale je to také "nová smlouva" v Duchu a v nitru,
už nejde o vnější obřady a zákony. Ne nadarmo se z této smlouvy rodí církev,
Kristovo tělo.
1 Kor
11,23-26
Bratři! Co jsem od Pána přijal, v tom jsem vás také vyučil: Pán Ježíš právě tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: "Toto je moje tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku." Podobně vzal po večeři i kalich a řekl: "Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví.
Kdykoli z něho budete pít, čiňte to na mou památku." Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
EVANGELIUM
Všichni se
najedli dosyta.
Událost rozmnožení chlebů podstoupila u Lukáše jako u ostatních evangelistů
revizi, která naráží na eucharistii. Vedle upomínek na Starý zákon, který měl
na zřeteli mesiášskou hostinu a nasycení, nabízené celému lidstvu (srov. Iz
25,6-12), je významné, jak se zdůrazňují slovesa Ježíšova počínání: "Vzal
těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým
učedníkům" (v. 16). U Lukáše je také zřejmá narážka na zjevení v Emauzích:
"Vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim"
(Lk 24,30).
Lk 9,11b-17
Ježíš mluvil
k zástupům o Božím království a uzdravil ty, kdo potřebovali léčení. Začalo se
schylovat k večeru. Dvanáct apoštolů k němu přistoupilo a řekli mu:
"Rozpusť lid. Ať jdou do okolních vesnic a dvorců, aby si tam našli nocleh
a něco k jídlu, protože tady jsme na opuštěném místě." Odpověděl jim:
"Vy jim dejte jíst!" Řekli: "Nemáme víc než pět chlebů a dvě
ryby, ledaže bychom šli a nakoupili jídla pro všechny tyto lidi."
Bylo jich totiž na pět tisíc mužů. Řekl svým učedníkům: "Rozsaďte je ve skupinách asi po padesáti!" Udělali tak a všechny rozsadili.
Vzal pak
těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal je, lámal a dával svým
učedníkům, aby je předkládali lidu. Všichni se najedli dosyta a ještě se
sesbíralo plných dvanáct košů zbylých kousků.
Antifona k přijímání
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm, praví Pán.
Modlitba po přijímání
Přijali jsme, Pane Ježíši Kriste, tvé tělo a krev, a toto přijímání naznačuje naše spojení s tebou a dává nám účast na tvém božském životě; dej, ať naše spojení s tebou nikdy nepřestane. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.