1. neděle postní

Popeleční středa zahájila postní dobu, čas naší duchovní obnovy. V tomto čase budeme číst nejdůležitější texty z Písma svatého. Cílem není jen soustředit se na Ježíšovo utrpení, ale především obnovit naši víru přinášející spásu skrze kříž a zmrtvýchvstání Krista. První neděle otevírá téma postu, pouště a odvahy nechat se Bohem vést.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Příběh o potopě v sobě nese zásadní sdělení: Všichni lidé propadli hříchu. Bůh má moc člověka zcela vyhubit. Ale toto řešení Bůh nevolí! Naopak hledá šanci, jak lidstvu pomoci. Výrazem toho je smlouva s celým živým stvořením.

Gn 9,8-15

Toto řekl Bůh Noemovi i jeho synům: "Uzavírám smlouvu s vámi i s vašimi potomky, a se všemi živými tvory u vás: s ptáky, s veškerou krotkou i divokou zvěří země, se vším, co vyšlo z archy, se všemi živočichy země. Uzavírám s vámi smlouvu: Nic, co má tělo, nebude už zahubeno vodou potopy, už nepřijde potopa, aby zpustošila zemi."
Bůh dodal: "Toto je znamení smlouvy, které zřizuji mezi sebou a vámi i mezi každým tvorem u vás na budoucí pokolení: Kladu do mraků svou duhu a ta bude znamením smlouvy mezi mnou a vámi. Když nakupím nad zemí mraky a v mracích se objeví duha, vzpomenu si na svoji smlouvu, která je mezi mnou a vámi a mezi každým živým tvorem, který má tělo. Voda už nevzroste k potopě, aby zahubila každé tělo."

ŽALM 25

Žalm odpovídá na 1. čtení, je vyznáním naděje i víry. Věříme v milosrdného, odpouštějícího Boha. Proto mu s důvěrou svěřujeme svoji budoucnost.

Odpověď: Všechno tvé jednání, Hospodine, je láska a věrnost pro ty, kdo plní tvou smlouvu.

Ukaž mi své cesty, Hospodine, – a pouč mě o svých stezkách. – Veď mě ve své pravdě a uč mě, – neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.
Rozpomeň se, Hospodine, na své slitování, – na své milosrdenství, které trvá věčně. – Pamatuj na mě ve svém milosrdenství – pro svou dobrotivost, Hospodine!
Hospodin je dobrý a dokonalý, – proto ukazuje hříšníkům cestu. – Pokorné vede k správnému jednání, – pokorné učí své cestě.

2. ČTENÍ

Svatý Petr povzbuzuje křesťany, aby byli připraveni hájit svoji víru před druhými a nebáli se pomluv a hanobení, či dokonce utrpení. Vždyť sám Pán trpěl. A tak vyjevuje podstatný článek křesťanské víry, totiž Kristovou smrtí byli ospravedlněni i ti, kteří zemřeli před Kristem.

1 Petr 3,18-22

Milovaní! Kristus vytrpěl jednou smrt za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás smířil s Bohem. Byl sice usmrcen podle těla, ale podle ducha dostal nový život. V tom duchu šel a přinesl zprávu duším uvězněným. Oni kdysi nechtěli poslechnout, když Bůh v Noemově době shovívavě vyčkával, zatímco se stavěla archa. Jen několik osob, celkem osm, se v ní zachránilo skrze vodu.
Voda, která tehdy byla předobrazem křtu, i vám nyní přináší spásu. Ne že by křest smýval špínu z těla, ale vyprošuje nám u Boha, aby bylo čisté naše svědomí, a působí to zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
On se odebral do nebe, je po Boží pravici a jsou mu podřízeni andělé, mocnosti i síly.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM

Marek začíná evangelium krátkými zmínkami: o Janu Křtiteli, Ježíšově křtu, pokušení na poušti a připojuje krátkou shrnující zprávu o počátku Kristovy činnosti.

Mk 1,12-15

Duch vyvedl Ježíše na poušť. Byl na poušti čtyřicet dní a byl pokoušen od satana, žil tam mezi divokými zvířaty a andělé mu sloužili.
Když byl Jan Křtitel uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a hlásal tam Boží evangelium: "Naplnil se čas a přiblížilo se Boží království. Obraťte se a věřte evangeliu!"

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Pán tě ochrání svými perutěmi, uchýlíš se pod jeho křídla.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, ty nás sytíš svátostným chlebem, a živíš tak naši víru, upevňuješ naději a posiluješ lásku; dej, ať stále lačníme po tomto živém a pravém chlebu a ať žijeme každým slovem, které vychází z tvých úst. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Marek začíná své evangelium velmi stručnými informacemi o událostech předcházejících Ježíšovu veřejnému vystoupení. Shrnující způsob podání nám však poskytuje příležitost vidět, co evangelista považuje za nejpodstatnější. Protože vstupujeme do postní doby, všimněme si, že poušť je místo, kam Ježíše vede Duch svatý. A to i přesto, že je místem pokušení a útoku od démonů. Místo, které je "pusté" od hojnosti, podnětů, vztahů, zábavy umožňuje zastavit se a mít prostor na sebe. Právě v takovém "klidu" mohou vystoupit vnitřní obavy, strach, nezodpovězené otázky... Cílem postu není vnitřní zmatek, ale odvaha své vnitřní temnoty otevřít Bohu a nechat se Ježíšem očistit a zachránit.

Ohlášky