6. neděle v mezidobí

Dnešní evangelium šikovně koresponduje se Světovým dnem nemocných, který na tento den připadá. Budeme v evangeliu sledovat Boží uzdravující dotyk, ale také jednání uzdraveného. Je to i výzva k modlitbě za nemocné. A připomeňme, že v tomto týdnu nás čeká Popeleční středa, začátek postní doby.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Popřej mi sluchu, Bože, rychle mě zachraň! Buď mi ochrannou skálou, opevněnou tvrzí k mé záchraně, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Třináctá kapitola třetí knihy Mojžíšovy se věnuje malomocenství (infekční nemoci ohrožující periferní nervy a další chladnější oblasti těla – kůži, sliznici). Dnes je to léčitelná nemoc, ale tehdy nikoliv. Proto Zákon zavádí karanténu a tyto lidi vylučuje ze společenství, aby neohrozili ostatní. Jenže pak je takový člověk bez práva, je vyobcován, bez naděje…

Lv 13,1-2.45-46

Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: "Jestliže se u někoho ukáže na holé kůži vřed, strup nebo světlá skvrna – což bývají příznaky zhoubného malomocenství – ať je přiveden k veleknězi Árónovi nebo k některému z jeho synů kněží.
Malomocný, na němž se objeví tato vyrážka, ať chodí v roztržených šatech, s rozpuštěnými vlasy a se zahalenými vousy a bude volat: 'Nečistý, nečistý!' Je nečistý po všechen čas, pokud bude mít vyrážku. Je nečistý, bude bydlet sám, musí se zdržovat mimo tábor."

ŽALM 32

Nemoc je spojována s duchovním zlem a její uzdravení je symbol odpuštění. Žalm je modlitbou, která skutečnost hříchu popisuje právě na nemoci.

Odpověď: Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, – jehož hřích je přikryt. – Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, – v jehož duši není klamu.
Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, – svou nepravost jsem nezatajil. – Řekl jsem: "Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti," – a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.
Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, – jásejte, všichni, kdo jste upřímného srdce.

2. ČTENÍ

Text odpovídá na otázku z osmé kapitoly, zda se smí jíst maso obětované modlám, tedy zřejmě položené na oltář u některé z model ve městě. Pavel nejdříve mluví obecně o svobodě křesťana, ale nakonec nabízí klíč k posouzení podobných situací.

1 Kor 10,31 – 11,1

Bratři! Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě. Nebuďte pohoršením ani židům, ani pohanům, ani Boží církevní obci. Já se také snažím o to, abych ve všem pamatoval na druhé, a nehledím na to, co je prospěšné mně, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.
Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid. Aleluja.

EVANGELIUM

Tato perikopa navazuje na typický Ježíšův den a ukazuje příklad nezbytné odezvy na Kristovu nabídku uzdravení. Pán vystupuje s autoritou Boha, ale zároveň se tu setkáme s Kristovou lidskostí.

Mk 1,40-45

K Ježíšovi přišel jeden malomocný a na kolenou ho prosil: "Chceš-li, můžeš mě očistit." Ježíš měl s ním soucit. Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl mu: "Chci, buď čistý!" A hned od něho malomocenství odešlo a byl očištěn.
Ježíš ho hned poslal pryč a přísně mu nařídil: "Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a přines oběť za své očištění, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví."
On odešel, ale začal to horlivě rozhlašovat a tu událost rozšiřovat, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. Ale přesto k němu chodili lidé odevšad.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Jedli a důkladně se nasytili, Hospodin jim splnil, po čem toužili.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Bože, tys nám připravil pokrm, který je příslibem nebeské radosti a pravým zdrojem života; dej, ať po něm nikdy nepřestáváme toužit. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Jakkoli to vypadá banálně, Pán Ježíš hned v začátku svého působení naráží na problémy. A první komplikace nejsou způsobeny paradoxně farizei, ale lidskou neukázněností, která vzápětí bude Kristu znepříjemňovat působení. Ne každé dobře míněné nadšení přináší užitek. Lze si klást otázku, jak to, že to Bůh dopustil (dokonce u svého Syna)? Ale zároveň vidíme, že selhání člověka není důvodem, aby Ježíš vzdal svůj úkol. Boží záměr je jasný a Pánovo úsilí bude k němu plně namířeno. On přišel uzdravit každé "malomocenství", aby nebránilo vstupu do blízkosti Boha.

Ohlášky