Slavnost Nejsvětější Trojice

Minulou nedělí vyvrcholila velikonoční doba, ale několik tajemství naší víry je dobré připomenout ještě zvlášť. Základním tajemstvím je vlastní vnitřní život Pána Boha. Jakkoli je v mnoha ohledech pro nás skrytý, tak současně nás Ježíš do tohoto tajemství pozval, máme být účastnými Božího života. Proto je dnešní svátek v jistém ohledu tím nejdůležitějším v celém roce.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Trojjediný Bůh, Otec i Syn i Duch svatý, nám prokázal své milosrdenství; chvalme a oslavujme ho navěky.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Jsme uprostřed Sinajské pouště, asi ve 13. stol. př. Kr. Izraelité rychle porušili smlouvu, kterou s nimi Bůh uzavřel. Mojžíš znovu vystoupil na Sinaj. Tentokrát desky Zákona připravil sám. Bůh přichází a uzavírá novou smlouvu. Zde máme zachyceno, jak Bůh sám sebe prezentuje.

Ex 34,4b-6.8-9

Mojžíš časně ráno vstal a vystoupil na horu Sinaj, jak mu přikázal Hospodin; v ruce měl dvě kamenné desky.
Tu sestoupil Hospodin v oblaku, Mojžíš se tam vedle něho postavil a vzýval Hospodinovo jméno. Potom Hospodin prošel kolem něho a zvolal: "Hospodin, Hospodin, Bůh milosrdný a milostivý, shovívavý, velmi laskavý a věrný!"
Mojžíš se rychle vrhl k zemi, klaněl se a řekl: "Pane, jestliže jsem nalezl u tebe milost, ať jde Pán uprostřed nás. Ano, je to lid tvrdé šíje, ale odpusť naši vinu i náš hřích a přijmi nás jako dědictví."

ŽALM Dan 3,52-56

Jako zpěv dnes využíváme nikoli žalm, ale hymnus z knihy Daniel. Všimněme si, jak refrén nápadně připomíná slova z prvního čtení. Tento zpěv je zároveň vyznáním víry.

Odpověď: Chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.
- a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
- a velebený a plný slávy navěky.

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců,
O: chvályhodný a svrchovaně velebený navěky.
Požehnané je tvé slavné svaté jméno
O: a svrchovaně chvályhodné a velebené navěky.
Požehnaný jsi ty ve svém svatém slavném chrámě
O: a svrchovaně chvályhodný a slavný navěky.
Požehnaný jsi ty na svém královském trůně
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty, který shlížíš na hlubiny a trůníš na cherubech,
O: a svrchovaně chvályhodný a velebený navěky.
Požehnaný jsi ty na klenbě nebes
O: a velebený a plný slávy navěky.

2. ČTENÍ

Závěrečný pozdrav listu navozuje atmosféru dovršení nějakého procesu, což platí jak o sporech v Korintě, tak i o konci liturgické doby. Zařazen je však především pro zmínku celé Nejsvětější Trojice v závěrečném pozdravu. Tento text dnes užíváme v liturgii mše jako jeden z úvodních pozdravů.

2 Kor 13,11-13

Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s vámi.
Pozdravujte se navzájem svatým políbením.
Pozdravují vás všichni věřící.
Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství svatého Ducha s vámi se všemi!

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, Bohu, který je, který byl a který přijde. Aleluja.

EVANGELIUM

Rozhovor Ježíše s Nikodémem patří ke katechezím objasňujícím význam křtu. Objevuje se tu typické janovské vyjadřování, které je postaveno na vyhroceném vidění světa, a díky tomu dostává text dramatický náboj. Naše perikopa obsahuje asi nejslavnější větu Nového zákona, která shrnuje základní učení (kérygma) křesťanské víry.

Jan 3,16-18

Ježíš řekl Nikodémovi: "Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. Kdo v něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího."

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: "Abba, Otče!"

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Náš nebeský Otče, vyznali jsme dnes, že ty se svým Synem a Duchem svatým jsi jediný Bůh a Pán; kéž v nás svaté přijímání posilní tuto víru a prospěje nám ke zdraví duše i těla. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Bůh dal svého Syna? Někdy nesprávně za slovem "dát" rozumíme, že Bohu Otci je Syn lhostejný. Ale toto slovo znamená také darovat. Bůh Otec miluje Syna. Ale také miluje stvoření, svět, člověka. Proto dovolí, daruje světu svého milovaného Syna, aby svět zachránil. Snad lépe: aby svět přivedl zpět ke svému Stvořiteli. Mezi Otcem a Synem je naprostá jednota, vzájemné sebedarování. Tak jsme i my lidé pozváni, abychom se každý sám za sebe daroval zcela Bohu. Takové odevzdání se lze učinit jen v síle a moci Ducha svatého a znamená, že současně do svého života naplno přijímáme Boha. Dnešní slavnost také může být vrcholem celého postního a velikonočního úsilí – odevzdat se Bohu.

Ohlášky