Zmrtvýchvstání Páně

Slavíme hlavní slavnost celého liturgického roku. Církev se raduje z Božího daru záchrany člověka skrze smrt a vzkříšení Ježíše a zároveň ho vyznává jako svého Pána. Proto se připomíná křest a liturgie mnohde začíná obřadem kropení lidu na připomínku křtu. Je také možné žehnat na konci mše pokrmy jako výraz radosti. Před evangeliem zazní sekvence – starodávný zpěv.

VSTUPNÍ ANTIFONA

Vstal jsem z mrtvých, a jsem stále s tebou, aleluja.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj jednorozený Syn slavně přemohl smrt a otevřel nám nebe; prosíme tě: dej, ať ve světle jeho vzkříšení vstaneme k novému životu, a obnov nás svým Duchem, abychom směřovali k tobě do nebeské slávy. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Svatý Petr přichází do domu pohana setníka Kornélia díky zvláštní Boží výzvě. Nikdy dříve do pohanského domu nevstoupil. Ale dnes je Bohem povolán, aby tak učinil. Když vidí, jak Bůh vedl kroky nejen jeho, ale i Kornélia, začíná vyprávět své svědectví víry…

Sk 10,34a.37-43

Petr se ujal slova a promluvil: "Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.
A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání.
On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří."

ŽALM 118

Tento žalm patří k nejexkluzivnějšímu vyjádření, které najdeme ve Starém zákoně a které přesně předpovídá, co bude vzkříšení znamenat!

Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho!
Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – "Jeho milosrdenství trvá navěky."
Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech.
Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

2. ČTENÍ

Třetí kapitola Listu Kolosanům je povzbuzením pro ty, kdo uvěřili. V poslední větě zaznívá klíčové zaslíbení, které vzkříšení přináší.

Kol 3,1-4

Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.
nebo 1 Kor 5,6b-8
Myšlenka: Svatý Pavel kárá Korintské, že trpí ve svém společenství velkého hříšníka, a přitom se vzájemně chlubí, kdo je z nich větší. Odkazuje na starozákonní liturgii, kdy se před Velikonocemi odstraňoval kvas ze všech míst v domě. Nelze slavit Velikonoce, pokud máme účast na nějakém zlu.
Nevíte, že kousek kvasu prokvasí celé těsto? Odstraňte ten starý kvas, aby se z vás stalo nové těsto. Jste totiž jako nekvašený chléb. Vždyť náš velikonoční beránek – Kristus – je už obětován. Proto slavme svátky ne se starým kvasem, ani s kvasem, který znamená špatnost a nešlechetnost, ale s nekvašenými chleby, to je: s upřímností a životem podle pravdy.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

EVANGELIUM

Zpráva o umučení Ježíše končí slovy o položení do hrobu v den příprav. A na to jakoby jedním dechem naváže zvěst dnešního evangelia. V devatenácté kapitole Janova evangelia 25-27 verši se vyjmenovává, kdo stál pod křížem: byli to Marie Magdalská a učedník, kterého Ježíš miloval. Ti se stávají hlavními aktéry naší perikopy o vzkříšení.

Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: "Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili."
Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel.
Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

ANTIFONA K PŘIJÍMÁNÍ

Náš velikonoční beránek – Kristus – je obětován. Proto slavme svátky s vnitřní opravdovostí a životem podle pravdy. Aleluja.

MODLITBA PO PŘIJÍMÁNÍ

Velikonočními svátostmi dals, Bože, svému lidu nový život; zůstávej s námi, nikdy nás neopouštěj a doveď nás ke slávě vzkříšení. Skrze Krista, našeho Pána.

K ZAMYŠLENÍ

Krátká zpráva o příchodu učedníků ke hrobu není jen popisem události, ale procesem víry. Odvalený kámen a chybějící stráže vypovídají o naprosto nepopiratelné realitě, že se tu něco stalo. Pruhy plátna v jeskyni znamenají, že tělo Ježíše nikdo neodnášel, ale tělo se vymanilo z pláten… Rouška z Ježíšovy tváře je složena zvlášť, což znamená, že za zmizením těla nestojí žádný lupič či násilník, protože se tu pracuje beze spěchu, s úctou. Vše směřuje k tomu, že zemřelý odešel sám, a to s mocí a silou. V textu evangelia sledujeme víru učedníků, kterým teprve v této chvíli začíná docházet, že Ježíšův příběh nekončí smrtí. Když k nim dříve mluvil o vzkříšení, chápali to jako obrazné vyjádření. Teď jsou ale svědky reality, že Ježíš smrt přemohl. To ale žádný člověk nemůže. To činí jen Bůh! 

Ohlášky